Historie homeopatie

Jedním z principů, ze kterého homeopatie vychází, je tzv. princip podobnosti, podle kterého se "podobné léčí podobným". Je známý v mnoha tradičních kulturách, léčí pomocí něho různá odvětví přírodní medicíny a do jisté míry se využívá i v současném euro-americkém systému léčby. Jedním z prvních, kdo ho zformuloval, byl v 5. století před n. l. Hippokrates, otec moderní medicíny. 

Zákonem podobnosti se ve středověku zabýval např. také lékař a alchymista Paracelsus, ovšem první, kdo ho zasadil do nového kontextu a na jeho základě vytvořil celou metodu homeopatie, byl německý lékař Samuel Hahnemann (1755 – 1843). Ten je dnes právem považován za zakladatele homeopatie.

Homeopatické lékyHahnemann studoval medicínu v Lipsku a ve Vídni a po studiích působil na několika místech jako lékař. Velmi záhy byl však natolik zklamán stavem tehdejší medicíny a její neschopností řešit odpovídajícím způsobem mnoho chorob, že přerušil lékařskou kariéru a začal se sám věnovat farmakologickému výzkumu a chemickým pokusům. Během dlouhého období hledání a vědeckého zkoumání přečetl a přeložil mnoho vědeckých pojednání a podařilo se mu zformulovat základní principy nové homeopatické metody, princip  podobnosti a princip infinitezimální dávky. K léčbě pacientů se vrací až po více než deseti letech, tentokrát však již začíná používat nové metody, které nezřídka vyzkoušel sám na sobě. Nová metoda už v době svého vzniku budí velkou pozornost a začínají se formovat tábory jejích příznivců i odpůrců. Hahnemann publikuje četné vědecké spisy, z nichž nejdůležitější je Organon léčebného umění, který byl již za jeho života vydán několikrát a postupně byl přeložen do dalších jazyků.

Hahnemann měl ve své době mnoho žáků, kteří pokračovali v jeho výzkumech a způsobu léčení, a díky nim se homeopatie začala rozšiřovat dále po Evropě. V devatenáctém století se používala v boji proti choleře, tyfu a při jiných epidemiích, jejími stoupenci se staly i mnohé významné osobnosti doby.

V Hahnemannově době si každý lékař homeopat připravoval léky sám. Neexistovalo dostatečné množství lékárníků, kteří by byli dobře obeznámeni s metodou výroby homeopatik, lékaři proto neměli na výběr. Homeopatie se však postupně stávala stále populárnější a po roce 1850 se začínají objevovat první specializované lékárny na výrobu homeopatických léků. Z těchto homeopatických lékáren se postupně začínaly vyvíjet laboratoře, časem přeměněné v moderní farmaceutické společnosti. Podobným způsobem vznikla také společnost BOIRON.

Během 19. století se homeopatie dostala také do Spojených států, Indie, Ruska, Jižní Ameriky a některých afrických zemí. Postupně vzniklo několik homeopatických škol, které stále prohlubovaly homeopatickou klinickou zkušenost a upevňovaly poznatky o lécích i jednotlivých postupech. Vzniklo mnoho odborných děl, v některých zemích se homeopatie začala vyučovat na univerzitách.

V dnešní době se homeopatie používá ve 100 zemích světa, do své praxe ji začlenilo 300 000 lékařů a léčí se s ní 400 milionů pacientů.